středa 26. prosince 2012

VÁNOCE V OBRAZECH

Úkoly v adventním kalendáři jsme letos vyměnili za čaje.


Loni bylo brblání, jak ten balicí papír s potiskem špatně hoří v krbu, tak jsem letos vyráběla a balila do hořlavého:)


Adventní věnec rok od roku zjednodušuju a taky zvyšuju rychlost výroby:)


Za Bělinčiny asistence jsem udělala melasové perníčky, naše tradiční mandlové hříbky a linecké, to je víc než za bezdětna!


Objevila jsem kouzlo háčkovaných ozdob a vytáhla můj nejoblíbenější Kubaštův betlém.


Na Štědrý den Bělinka špatně spala, tak jsem místo večeře s ostatními skákala s B. v šátku na míči, ale jinak to proběhlo docela v poklidu:) Večer nám naši pohlídali spící dítě a s M. jsme vyrazili na půlnoční. Po příchodu nás čekal nejlepší dárek - spící miminko, umyté nádobí a vyžehlené prádlo!

sobota 8. prosince 2012

U MAMINKY

Miluju, když mi usne v šátku nebo v náručí, to ji pak nechci ani položit a užívám si, že ji můžu mít u sebe. Posledních pár večerů usíná při chování do 15min, v postýlce nenocovala minimálně měsíc a od té doby, co máme houpadlo, nebývá tam už ani přes den.
U maminky a tatínka je nejlíp:)


čtvrtek 6. prosince 2012

2 MĚSÍCE

Dvouměsíční Bělinka:

* objevila ruce, nevěřícně se na ně dívá, trénuje uchopování a bouchání do hraček, slintá a cpe si pěstičky do pusy
* ze zad se překulí půl otočkou na bok
* už se nechce chovat "na miminko"
* je občas jen maminčina a na ostatní lidi brečí
* umí se dlouho soustředit na podněty a vydrží tak i sama
* ráda se na sebe dívá do zrcadla
* miluje vodu (ještě nikdy v ní neplakala) a nesnáší česání
* střídá emoce tak, že se usmívá a kňourá zároveň
* se přes den kojí po 1-3 hodinách, v noci po 2-4 (možná by vydržela dýl, ale já se hned vzbudím, když se začne vedle mě vrtět, tak ji rovnou nakrmím, abych mohla dál nerušeně - zadaří-li se - usnout)
* někdy usne krásně a spí celou noc (krmím ji v polospánku), jindy s řevem usíná i dvě hodiny a v noci po přebalení odmítá dál spát
* měla spolu s Jeníčkem křtiny, tak máme teď doma svatouška Bělu Marii:)

foto: Jaroslav Šafer

pondělí 3. prosince 2012

PODZIM

Tak dlouho jsem tu měla nadpis PODZIM, ke kterému jsem chtěla napsat článek, že mezitím začala zima:) Já jen, že podzim miluju a moc ráda vzpomínám na ten loňský ve školce, byl vážně kouzelný... Jak jsme chodili každý den ven a pozorovali, jak se mění příroda, jak jsme na halloweenské párty vařili strašidelné špagety a na lampionovém průvodu ukládali zvěř k zimnímu spánku, jak jsme chodili do parku krmit vrány (s básničkou o vráně, jinak to nešlo:)), jak jsme tvořili, jak se všichni ti prďošci rozmluvili anglicky a jak to ze začátku bylo takové rodinné a hrozně milé s těmi 6 dětmi:)
Teď aspoň všechny ty básničky a písničky oprašuju Bělince a vymýšlím k nim pohybový doprovod, kterého je kojenec schopen, když jí vedu ruce a nohy:)



MATKA NEBO DÍTĚ?

Scéna první. Zvoní u nás chlápek ohledně měřidel. Otevřu mu tehdy ještě s tím svým těhotným břichem a on na mě vybafne: "Dobrý den, slečno, máte doma rodiče?"

Scéna druhá se velmi podobá té první, ale to už mi spí v postýlce Bělinka.

Scéna třetí. Jedu s kočárem, zastaví mě chlápek nabízející pojištění a nejistě spustí: "Vy jste asi starší sestra, že?"

středa 28. listopadu 2012

HOUPADLO

Máme hacku - takový pelíšek, co se houpe nahoru a dolů stejně jako to s miminkem houpalo celých 9 měsíců. B. se v ní vydrží dívat na navěšené stužky (v odstínech jedné barvy podle Montessori) i půl hodiny a jako uspávadlo se osvědčila taky. Skvělý vynález! A taky docela zabírá uspávání "po karpovsku".


úterý 27. listopadu 2012

V PORODNICI

Příště jdu nejspíš do ambulantního porodu, abych pobyt na oddělení šestinedělí co nejvíc zkrátila (i teď jsem usmlouvala odchod o den dřív). Všichni tam byli milí, nemocniční prostředí mi nevadí, na jídlo si taky nestěžuju (těhotenská žravost a chuť na všechno přetrvala i po porodu:)), ale jinak vím, že doma by mi bylo mnohem líp.

Za ty 4 noci, co jsem tam strávila, jsem naspala dohromady snad jen 6 hodin. Brečela B., kterou mi dali na pokoj 6 hodin po porodu a už jsem se o ni měla dál starat sama, brečely ostatní miminka, na chodbách bylo pořád rušno... Naštěstí jsem po porodu měla energie na rozdávání, tak jsem se první den, dva cítila fakt dobře, ale pak se nevyspání začalo projevovat a už jsem se nemohla dočkat klidu doma.

Další, čím jsem hodně strádala bylo, že jsme se po porodu nemohli sžívat jako rodina, nemohli jsme být všichni tři hned od začátku. M. za námi chodil jen na omezenou dobu v návštěvních hodinách, připadala jsem si tam jako ve vězení, oddělená od vlastního manžela...

Stejně tak absurdní mi připadalo, když mě (jinak milé) sestřičky poučovaly, co mám s vlastním dítětem dělat nebo nedělat. Nespat s ní v posteli (tak jsem vždycky dělala, že jsem právě dokojila:)); nenosit ji v rukách, ale i k přebalovacímu pultu převážet pěkně ve vozíčku; nakrmené a přebalené jí nic nechybí, tudíž ji mám nechat plakat, však ona usne...

Nebyl tam nikdo, kdo by mi pomohl, když už jsem pak byla hodně unavená a všechno mě bolelo. Prostě jsem musela vstát (což byl tak minutový proces) a starat se o sebe i o B., ve dne, v noci, pořád dokola. Jak jsem pak doma byla vděčná, když mi ji M. nebo mamka podávali na kojení, nosili mi jídlo, přebalovali ji a já mohla prostě jen ležet!


pátek 23. listopadu 2012

POROD

Outlocitným povahám a zlým jazykům doporučuju si to nečíst:) 

Termín porodu jsem měla jediný, vypočítaný na 21.9., ale přesto jsem B. díky hrozícímu předčasnému porodu očekávala dřív. Jenže minul konec srpna, půlka září i ono datum a nic se nedělo. Ve čtvrtek, týden po termínu jsem odmítla zátěžový test, chtěla jsem dát B. možnost narodit se, jak bude připravená ona. A věřila jsem jí, že to zvládneme samy, bez lékařských zásahů.

V pátek kolem 11 dopoledne mi (díky prostaglandinům:)) začínají kontrakce hned po 3 minutách. Vzhledem k podobným zkušenostem z předchozích dnů si jen pomyslím něco o blbých poslíčcích a vysílám M. na zahradu. Jenže tentokrát se bolesti stupňují, tak mu volám, že snad asi pojedeme a kolem 14h teda přijíždíme do porodnice. Parkujeme mimo areál, chci tam jít pěšky a představuju si, jak bude díky pohybu a intenzitě bolestí porod rychlý (hahaha).

Nález je však stejný jako při poslední kontrole a prý můžu porodit klidně až za dva dny. Jenže už jsem se převlékla do nemocniční košile, tak mi připadá nemístné sbalit se a jet zpátky domů – ač to bych nejradši! Odpolední službu má nemastná neslaná porodní asistentka, naštěstí tam se mnou zůstává M. a já si lehám do postele a šetřím síly pro případ, že budu mít kontrakce tak krátce po sobě ještě dlouho (jak jsem byla prozíravá!). Chtěla jsem si pustit své CD vypálené speciálně k porodu, ale zrada - v pokojíčku mají kazeťák jen na kazety:)

Bolí to čím dál víc, zdá se mi to nesnesitelné (a to jsem netušila, že bude ještě hůř!) a škemrám, ať ze mě to děcko vytáhnou císařem (později už jsem neškemrala, na takové věci jsem neměla síly). Doktor mě hladí po hlavě a mile mi vysvětluje, že o totéž prosí každá druhá a že v žádném případě:)

Čas letí strašně rychle. Střídavě se nahřívám ve sprše a odpočívám v posteli. Kolem 6 večer pod sebou najednou cítím obrovskou mokrou kaluž, jako když praskne nafukovací balónek plný vody (ještě, že mi voda nepraskla doma, ten malý ručník, na kterém jsem pro jistotu spávala by mi byl houby platný:)).

Přichází porodní asistentka na noční, asi ta nejúžasnější, jakou jsem si mohla přát. Uklidňuje mě, chválí a povzbuzuje hrozně milým způsobem, úplně přesně tak, jak v tu chvíli potřebuju. Vytvořil se mi sekundární vak blan a slyším ji, jak povídá doktorovi, že si nepřeju dirupci, a tak že počkáme. Moc se mi v tu chvíli líbilo, s jakým respektem to řekli. Praskl mi zanedlouho poté na balonu:)

Prý už jsem za půlkou, otevřená na 6cm, říkám si o nálev. Následující minuty (nebo hodiny?) trávím na wc a na balonu ve sprše. Později mě to začíná nutit tlačit a já řvu bolestí. M. i PA mě usměrňují, ať to prodýchávám a nepřitláčím, jenže to mi moc nejde. Pak mi někdy píchli spasmolytika (?), protože mi kvůli tomu začala otékat branka.

Netušila jsem, jakou mi bude M. podporou, je skvělý. Objímá mě, podává, podpírá, dává mi mezi kontrakcemi pít, připomíná mi dýchání, drží koleno:) Dělá jen to, co v tu chvíli potřebuju, žádné otravné zbytečnosti, což moc oceňuju.

Ke konci už jsem tak unavená, že jen ležím - od začátku celou tu dobu jedu pořád na kontrakcích po 2-3 minutách. Mám skoro celou dobu zavřené oči a mezi kontrakcemi se mi pořád dokola honí hlavou, že se mi chce spát, strašně spát. A když přijde bolest, v duchu ji vítám, protože díky ní se naše Bělinka dostává na svět. A nahlas? Nahlas řvu na celou porodnici:)

Pak už nevím, jak se to seběhlo, hrozně mi to splývá. Přesouvám se z předporodního pokojíčku na porodní sál, matně si pamatuju jen cestu chodbou a najednou jsem na „koze“ a PA mi vysvětluje, jak tlačit. Po porodní stoličce nebo jakékoliv jiné poloze jsem ani nevzdechla, mám pocit, že jsem si snad ani neuvědomovala, co jdu dělat:) PA mi masíruje hráz, já tlačím a obojí asi pekelně bolí. Slyším, jak někdo říká, že to bude blondýnka:) A pak najednou vidím Bělinku, asi na vteřinu, jen si ještě neuvědomuju, že jsem porodila a že to miminko je opravdu naše. Je 29.9., 7 minut po půlnoci, uplynulo 13h od začátku bolestí. M. povídal, že akce na porodním sále trvala tak 15 min a jakmile se objevila hlavička, hned za ní vyklouzlo tělíčko jako nic.

Měla pupečník kolem krku a napila se už zakalené plodové vody, tak ji na chvíli odnesli. M. šel s ní a držel ji za ruku, když jí vodu odsávali z pusinky. Slyším, že váží 4kg a jsem z toho v šoku, že to není drobeček, jak mi slibovali a vůbec že jsem porodila tak velké dítě přirozeně! Za chvíli šla ven i placenta – podle PA prý veliká, snad kilová.

A pak už mi ji dali na břicho, zakryli nás a já ji hladila po zádíčkách. Měla tak hrozně jemnou kůži, sameťáček! Trošku se mrskala a odrážela nohama, tak jsem ji pevně držela, aby mi nevyskočila. U toho mě doktor šil, občas jsem zasyčela, ale moc to nebolelo, vtipkovala jsem u toho o velikosti dítěte:) Ztlumili světla, to přítmí vytvořilo hrozně příjemnou atmosféru a já jsem hladila Bělinku a zpívala jí Černé oči, jděte spát a povídala jí, že tuhle uspávací si určitě pamatuje z bříška. Na tohle vzpomínám nejradši, to byla tak úžasně milá chvíle!

M. se mě ještě na porodním sále ptal, jestli po tomhle někdy budu chtít druhé, asi kladnou odpověď nečekal:) Prostě mám pocit, že celý porod byl krásný! Ano, bolelo to – bolelo to mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit, ale s tím jsem počítala. Některé věci taky nebyly přesně takové, jak jsem si přála. Ale mnohokrát to převažuje pocit, jak úžasný to bylo po emocionální stránce! Taky velký podíl na tom mělo to, že M. byl od začátku se mnou, tak jsem se tam necítila sama a byla jsem klidná. A měla jsem obrovské štěstí na skvělou PA i doktora, kteří mě nikam netlačili, respektovali má přání a hrozně citlivě se mnou jednali! (Teď ráda vzpomínám na to, jak mě nejdřív jeho neformální vzhled vyvedl z míry, nejvíc mi v paměti utkvěly kovové náramky a „vůně“ cigaret, když mě hladil po vlasech a uklidňoval:))

Největší dojem na mě ale udělalo to, že jsem - při své konstituci - dokázala porodit čtyřkilové dítě! Předtím bych nevěřila, že něco takového půjde a pořád jsem v úžasu z toho, jak si to tělo samo poradilo! Nikdy předtím jsem se necítila víc jako žena!

úterý 20. listopadu 2012

OCTAHEDRON

Moc děkujeme Ijáčkovi za rozšíření série, zabaví B. na dobrých 10 min.!


středa 14. listopadu 2012

6 TÝDNŮ

Na kontrole v 6 týdnech byla B. moc hodná (až na závěrečné, trochu plačtivé oblékání), zase se celou dobu usmívala a rozhlížela, pan doktor s ní vtipkoval a říkal jí Bělidlo:) Vyrostla na 55cm a přibrala na 4,65kg.
Co se týče váhy mé, už jsem myslela, že jsem bez kila zhubla na původní váhu, ale to jsem si jen spletla trojku s osmičkou:) Takže z přibraných 18kg mi pořád ještě zůstává 5.
Poprvé po porodu jsem byla v sauně, to by šlo!
B. umí nový trik - brečí na kolotoč nad přebalovákem, když motýl a ostatní nelétají, což znamená, že ho jako máme rozpohybovat:) A posledních pár dní se zlepšilo dopolední i večerní usínání, zdá se, že ji dost zklidnilo zavedení rituálů, jak radila K. - hurá!

pondělí 12. listopadu 2012

S JENÍČKEM

Poprvé, když se za bdělého stavu seznamovali jí bratránek J. počůral rukavičku:) Tentokrát se hezky družili v jednom kočárku.


sobota 10. listopadu 2012

USPÁVÁNÍ

Zatím nejneoblíbenější část mateřství zabírající několik hodin denně za vydatného B. pláče. Problémy s usínáním zdědila po mně a do toho ji ještě bolívá bříško, takže zkoušíme všechno možné. Většinou se ji daří uspat různými kombinacemi těchto prvků:

* houpání
* skákání na balónu
* nošení v šátku nebo na ruce "na tygříka"
* terénní jízda kočárkem
* pevné zavinutí, aby nešermovala rukama
* hlazení po obočí a víčkách
* čepička natažená přes oči
* syčení "šššš"
* dudlík s kapkou sirupu proti bolení bříška
* hudba (nejlépe naše oblíbené klavírní skladby nebo nějaký Vivaldi, Händel, Mozart...)
* "sezení" v klubíčku v autosedačce
* monotónní zvuky (vysavače, fénu...)
* přítomnost maminky nebo tatínka

Velký dopolední spánek v postýlce, v noci s námi v posteli. Nicméně dnes má M. velký uspávací úspěch - poprvé usnula snad už během 10 min.!

čtvrtek 8. listopadu 2012

MEDVĚDI

Přišly nám 3 senzační plakáty, které jsme vyhráli v "giveaway"  na lesním blogu! Než vymyslím, kde se budou nejlíp vyjímat, zkusila jsem dát medvědy na nástěnku a B. položit k nástěnce. Kontrastní kombinace ji dokonale hypnotizují a s medvědy si vydržela povídat snad 15min.!

Ještě jednou děkujeme!


sobota 3. listopadu 2012

NÁŠ DEN

B. začne mručet mezi 6-7, po krmení a přebalení si někdy ještě spolu lehneme do postele, monotónním hlasem jí předčítám, až se mi z toho začne chtít spát, tak ji uhladím k spánku a zdřímnu si taky:)

Častější situace ovšem je, že jí usnout nejde a brečí, tak ji nosím na ruce nebo v šátku a aspoň něco málo doma udělám. Jít ven dopoledne je ale nereálné (pokud nechci, aby někde plakala sama), neb do koupelny se dostanu, až mezi 10-12 usne u otevřeného okna (simulace pobytu venku:)) a mám pak asi 3h času bez dítěte (takhle napsané to zní krásně, ale mám pocit, že za tu dobu toho stihnu jen třetinu toho, co bych chtěla).

Odpoledne vyrážíme ven nebo si ji v kočárku půjčují (pra)rodiče nebo (pra)prarodiče. Mezi tím vším je spousta kojení, přebalování, tulení, povídání, zpívání a tak.

Po návratu z venku s ní dělá blbosti M. a i koupání se ujal on. Já ji pak nakojím a v uspávání se střídáme. B. se každý večer kroutí a řve, jako bychom ji týrali a pomáhají jedině kapky na bolest bříška - chutnají jí, tak si je po jedné olizuje z dudlíku a uklidní se. Nicméně pořád je večerní uspávání záležitostí minimálně na hodinu, špatně usíná a není výjimkou, že bývá vzhůru i 17-23h - jak je pak přetažená, nemůže zabrat, chuďátko. V noci tak dvakrát kojím, ale jinak pak spí krásně 3-5h v kuse (to já se budím častěji než ona), je zlatá!

sobota 27. října 2012

KOJENEC

Už nemáme doma novorozence. Dnes je to měsíc, co je Bělinka na světě a ocitla se tak v kategorii "kojenec". A my s úžasem pozorujeme, jak se z pasivního miminka stává miminko už poměrně interaktivní. Takové, co se dívá do očí a cíleně se na nás usmívá, když na něj mluvíme a občas i broukne. Které u přebalování kope nohama tak, že rozhodně nezůstane ležet, jak ho položíme. Které dává najevo, co se mu líbí a co ne.

To je tak skvělý pozorovat, jak se mění a dělá pokroky!

středa 24. října 2012

ÚTOK

B. si ráda vybírá M. jako cíl útoku. Párkrát to schytal při přebalování (stejně jako koberec, skříňka a notebook v okolí jednoho metru) a teď to korunovala tím, že se mu poblinkala do obličeje:)

Na prohlídce mezi 3. a 4. týdnem vážila 4,35kg, prý přibírá 200g týdně a na doktora i sestřičku se celou dobu smála - i po strkání špachtle do pusy!

Narodil se jí bratránek Jeníček!

Testovali jsme J. nový ateliér, ale náhradní plína zůstala doma, takže jsme museli focení kvůli křičícímu tygrovi po chvilce ukončit.


neděle 21. října 2012

pátek 19. října 2012

3.TÝDEN

B. začala víc dávat najevo své potřeby, takže teď víc brečí, zvlášť večer ji trápí bolesti bříška, je z toho zoufalá a my taky. Tak zkouším na čas vynechat veškeré mléčné výrobky, jestli jí to pomůže. Ještě že v noci pořád spí hezky, cca 21-6h a mezitím ji budím dvakrát na přebalení a krmení.

Když ji přetočíme na bříško, pase koně a odráží se kolínky:) Je nejroztomilejší, když se usmívá nebo špulí pusinku, jako by chtěla mluvit a miluju, když mi usne po kojení na rameni a opře si o mě tu svou sametovou hlavičku. Občas jí dělám "vzpomínky na bříško" a pouštím jí Ludovica Einaudi a ona má oči dokořán a vydrží tak poslouchat snad i hodinu. Taky se jí moc líbí Munari mobil nad přebalovacím stolem a povídá si s motýlem:) Zkoušíme bezplenkovku - po probuzení a po jídle se jí většinou podaří vyčůrat na zvuk "tssssss" do misky:) Zatím největší bezplenkovací úspěch byl, když vydržela v jediné suché plíně od 3 v noci do 12 v poledne! A některé 56 oblečky už jsou jí malé.

Dva dny jsem strávila v posteli se skoro čtyřicítkami horečkami ze zánětu prsa a pořád to není dobré, tak zůstávám odpočívat doma v teple a jsem ráda, že pořád chce někdo půjčit kočár s Bělinkou. Přes den spí tvrdě prakticky jen tam a v šátku.

A i když už je toho na mě někdy moc, stejně mám pocit, že takhle je to správně. Že jsme tři. Protože to je ještě lepší, než být jen dva.


pondělí 15. října 2012

sobota 13. října 2012

neděle 7. října 2012

1. TÝDEN

První týden, kdy už jsme tři je za námi a je to nádhera. Hodnější miminko jsme si nemohli přát. Krásně pije, skoro nebrečí, v noci spí i 6 hodin v kuse! Ráda se mazlí, chová, koupe se a masíruje, poslouchá hudbu nebo dědečka, když s ní do detailů rozebírá stavební plány:) Docela hezky už takhle od začátku drží hlavičku. Došlo na dudlík, jinak bych ji měla pořád u sebe a pak by přepitá blinkala. Od příjezdu z porodnice používáme látkové plíny - ještě že je máme, v jednorázovkách byla chudinka jak pavián.

Pomáhá nám mamka (díky, díky, díky!), já ještě moc nejsem schopná fungovat. Porodní bolesti mi připadaly snesitelnější než co zažívám teď po šití. V porodnici jsem nechala 10kg a kůže na břiše zůstala zvláštně měkká. S nostalgií vzpomínám na to obr břicho a B. kopance a škytání... Stejně ale pořád nechápu, jak se tam mohla vlézt!

A taky - B. má toho nejlepšího tátu na světě!


čtvrtek 4. října 2012

BĚLINKA

Naše Bělinka se narodila 8 dní po termínu, 29.9. v 0.07. Měla 50cm a 4kg (!!! kde je to slibované drobné miminko?!) a porod byl krásný! Je úžasná a tak strašně hodná!


čtvrtek 27. září 2012

BONBÓN

Dostala jsem od M. bonbón se srdíčkem, takový ten cucací. Po chvíli plivu a nadávám, proč do toho dávají kameny. Načež přicházím na to, že mi chybí kus zubu.
Fajn, že dnes nerodím a mám čas skočit k zubařce:)

VÍKEND K DOBRU

Dnes jsem se měla nastěhovat do porodnice. Ale protože bych ráda ještě dala Bělince čas, nakonec jsem se s dr. domluvila, že přijdu jen na křivku a pokud bude všechno v pořádku, budeme mít víkend k dobru a případně nastoupím až v pondělí.
Podle křivky i ultrazvuku se jí daří dobře (uf!), akorát jsem dost překvapená, jak se za tu dobu, co nikdo nedělal váhový odhad vykrmila, i když je to jen přibližné - 3500g (uf podruhé!).
A všechno šlo úplně bez problémů, je to prý moje rozhodnutí a nemůžou mě nutit, nikdo nebyl nepříjemný, no prostě jsem nadšená, to jsem fakt nečekala!:)

úterý 25. září 2012

TANEČNÍCI

Protože B. pořád setrvává uvnitř, vyrobila jsem pro ni další závěsný Montessori mobil, známý jako "the Dancers mobile". A tak jsem ráda, Bělinko, že díky tvému vyčkávání stihnu udělat ještě tolik věcí.
Bohužel ve čtvrtek mám nastoupit do porodnice na oxytocinový zátěžový test a počítat s tím, že tam už zůstanu, ale věřím, že to do té doby s B. zvládneme bez něj!



neděle 23. září 2012

DO KOČÁRKU

V návaznosti na Munari závěsný mobil ze série Montessori kolotočů nad postýlku jsem vyrobila další, v primárních barvách pro miminka ve věku 5-8 týdnů. Ten bude mít B. na kočárku - a k němu jsem objevila stejnobarevný puntíkatý polštářek ještě po mně!



čtvrtek 20. září 2012

ZÍTRA?

Nerodím a mám takový pocit, že snad ani nikdy nebudu. Můžu klečet v hlíně a přes břicho sklízet bylinky, můžu chodit cvičit, tahat vysavač, vytírat na kolenou... ale B. není žádná cvičená opička a má asi svou představu o termínu:) Ten oficiální je zítra. Dnes mě babička s dědou vzali s sebou na nákupy, tak mám hroznou radost z nových ponožek a punčoch, neb to je z oblečení to jediné, co si teď můžu vzhledem ke změnám postavy koupit:)

Přibrala jsem 17kg a další kila už fakt nechci, tak snad brzo porodím a pak spoléhám na to, že nebudu mít čas tolik jíst a půjde to dolů. Nejnepříjemnější jsou teď bolesti pánve a kyčlí, večer to vždycky rozbolí natolik, že syčím bolestí a tahám za sebou nohy jako Žofré.

Vzhledem k prognózám jsem myslela, že touhle dobou už bude B. dávno na světě, že se narodí malinkatá a unosí všechny ty mini oblečky a ne že budu nakonec ještě přenášet obříka...

neděle 16. září 2012

pátek 14. září 2012

POŘÁD UVNITŘ

Ještě nerodím. Ač to jeden večer podle několika hodin v kuse poslíčků vypadalo, že pojedeme, nic z toho nebylo. Běluška se ještě nechává vykrmovat a kosti se připravují (bolí a chodím jako kachna). Nakonec je docela dobře, že to toho 12. nevyšlo, v porodnici prý zrovna bylo díky těm změnám tlaku 5 rodících! Doufám, že pak chytnu nějakou nerodící vlnu:) Tak jsem ještě stihla cvičení, rande s M. jako "zamlada", vyřídit resty, upéct a sníst spoustu dezertů a tak:)

pondělí 10. září 2012

V LESE

Nikdy bych nevěřila, že těsně před porodem se budu cítit tak skvěle, nejlíp za celé těhotenství! Vyrazili jsme s M. + J. na výlet do lesa a na rozhlednu, kde jsme před lety na začátcích našeho randění s M. hledali kešky:)


Na monitoru jsem už tentokrát byla v porodnici, naměřili mi tam slabé kontrakce, které jsem zrovna ani necítila. Vypadá to, že je všechno nachystané, teď prý jen počkat, až se to rozjede:)
Líbila by se nám středa, babičkám (vlastně budoucím prababičkám) k svátku a navíc B. by byla 12.9., M. by slavil 12.10. a já 12.11., což se nám zdá jako fajn plán:) Uvidíme, jestli B. souhlasí...

úterý 4. září 2012

SOCHY V ZAHRADĚ

Malé sochařsko-malířské symposium se soškami ze skládky v zahradě:)



pondělí 3. září 2012

LEHCE HUDEBNÍ

Mamka tipuje B. narození na tento týden. Je teda fakt, že jeden večer jsem měla posly skoro v jednom kuse, ale bolí to jen trošku, nějaké prodýchávání, jak všude čtu, se nekoná. Hlavně si říkám, že bych nerada, kdyby mi praskla voda v obýváku na naši světlou pohovku nebo koberec:)

M. se těší, až bude Bělince povídat pohádku o "nenažrané mamince", kterak v noci chodila plenit lednici:)

A já se cítím plná energie (dobře, ačkoliv na mé pomalé chůzi to není znát:)) a nejlíp za celé těhotenství. Jakmile padla všechna omezení, zapůsobilo to zázračně na "tělo i ducha" a začala jsem si to hrozně užívat:) Takže sem dávám jednu takovou pozitivní skladbu (Ludovico Einaudi, který mě provází celým těhotenstvím skoro od začátku).


A ještě jednu nejoblíbenější od něj.


sobota 1. září 2012

O ŠESTINEDĚLÍ

Jsem člověk milující tradice. A narazila jsem na článek o "nošení do kouta", což mě nadchlo natolik, že jsem ho vytiskla a podstrčila lidem v mém okolí a podělím se o něj i tady. Protože ano, představa návštěv v prvních týdnech mě docela děsí.


 NOSME DO KOUTA aneb VÍCE RESPEKTU K ŠESTINEDĚLÍ

Těhotenství i samotný porod provázelo množství zvyků. Nejrozšířenějším byla izolace ženy a dítěte v období šestinedělí, aby je nikdo "neuřkl". Proto se v domácnostech vytvářel tzv. "kout", ve kterém stála postel obklopená koutní plachtou pro soukromí matky i dítěte. Tato tradice má své logické opodstatnění, vždyť právě v období šestinedělí byla matka s nemluvnětem nejnáchylnější k onemocnění. Kout zajišťoval částečnou karanténu a bránil infekci. Pro matku se do "kouta" používalo i zvláštní nádobí, tzv. "koutní hrnce", ve kterých se podávala nejčastěji silná slepičí polévka. Přítelkyně zpravidla přinášely ženě do kouta i další potraviny: drůbež, pečivo, vejce, nesměla chybět kořalka. 

Bohužel mnoho lidí si myslí, že šestinedělí je jakási folklórní záležitost spojená s vyšívanými plachtami a kameninovým hrncem na slepičí polévku. Nevědí, že šestinedělí by mělo být obdobím "hájení", kdy žena nemusí nic než pečovat o novorozence a sžívat se s ním. Ono to totiž samo o sobě úplně stačí.

 Tedy:
 1. Uvařme dobré nenadýmavé jídlo a donesme kamarádce / sousedce / příbuzné, která má krátce po porodu. Pár krabiček s obědem se bude hodit víc než dárek v podobě dvacátého třetího chrastítka. Jídlo předejme ve dveřích a zmizněme - šestinedělí má být obdobím soukromí.

 2. K šestinedělkám choďme na návštěvu jen na výslovné pozvání. Není nic horšího než muset návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a skákat kolem ní, zatímco by čerstvá maminka radši spala. Dobré nenadýmavé jídlo samozřejmě v kastrolku s sebou!

 3. Krátká návštěva je dobrá návštěva. Kdo sedí u šestinedělky a čeká, až se mimino probudí, je zavrženíhodný buran. Po dvaceti minutách pryč!

 4. Návštěva udělující nevyžádané rady ("máš ho málo oblečenýho") a kladoucí netaktní dotazy ("nekojíš nějak dlouho?") zasluhuje zastřelit. Obdobně návštěva, která přivede s sebou ječící batole nebo pobíhajícího předškoláka. V šestinedělí jedno dítě, to vlastní, úplně stačí.

 5. Vezměme starší děti novopečené maminky na procházku nebo na hřiště. Hodí to hnedle dvě hodiny spánku nebo nerušeného mazlení s miminkem bez žárlících sourozenců za zády. Rodiče možná ocení i hosta, který se chopí žehličky či smetáku (raději se předem ujistěme, že to nebude považováno za vlezlé). A možná by návštěvě rádi svěřili i kočárek s novorozencem.

čtvrtek 30. srpna 2012

PRENATAL ART

První tvoření, na kterém jsme se podíleli všichni tři - i B. svým vlněním, když jsme ji šimrali štětcem:)







Novinky z poslední kontroly: Tentokrát si B. dala říct a na monitoru byla pohyblivá. Dr. jí už nemohl změřit hlavu, jak je nízko, tak odhadoval váhu jen z bříška (2,6kg / 37.tt), čípek měkne. Na měření průtoků pupečníkem v nemocnici dr. říkala cosi o poměrně zralé placentě.

Ale hlavně - už můžu všechno!!! :)

Jak se to blíží, říkám si, že pak mi břicho bude asi chybět, zvykla jsem si na něj...

neděle 26. srpna 2012

CHOBOTNICE

Někdy si říkám, že místo malého miminečka porodím chobotnici. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak může v tutéž chvíli dělat boule na několika místech zároveň, vždyť tolik končetin mít nemůže! Navíc se mele snad každou hodinu a sílu má teda taky pořádnou.
Zatímco její o měsíc a půl mladší bratránek Jeníček se prý pohne tak dvakrát za den! Tak jsem moc zvědavá, jací oba budou, jestli jim to zůstane.

čtvrtek 23. srpna 2012

36.TT

O víkendu mi otrnulo natolik, že jsem se nechala vyvézt na výlet, možná můj poslední:) Absolvovali jsme prohlídku zámku v Napajedlích, nejkratší, co jsem kdy zažila, ale ve svém stavu jsem to i uvítala.

Podnikla jsem záchrannou misi - vylovila jsem vrabčí mládě topící se v kádi. Zavezli jsme ho do rukou dědy odborníka, ale do rána prý chuďátko nepřežilo:(

Je vedro k zalknutí. Jak jsem odjakživa hrozná zmrzlina, tak teď se ze mě stal pravý opak. M. spí pod peřinou a je mu příjemně, já nesnesu ani lehkou přikrývku. Sundala jsem prstýnky, neb mé prsty připomínají párky a z nohou se mi stávají kopýtka. Váhové skóre je +13kg a jak mi chybí pořádný pohyb, začíná to být znát.

Občas přijdou poslíčci, jen taková mírná bolest s tvrdnutím břicha. Co je nepříjemné je bolest kostrče, zad a mravenčení prstů na rukách.

Včera mi dělal taťka šoféra z města, jenže nepřijel autem, ale na skútru. A tak jsem v 9.měsíci nasadila helmu a nezbývalo mi nic jiného, než nasednout...:))

Od dr. jsem byla pochválena, že je vidět, že hezky ležím, neb nález vypadá pořád stejně (M. si neodpustil uchechtnutí, bazilišek!) a kdybych za týden rodila, tak to bude v pořádku. Odhaduje, že B. bude mít u porodu do 3kg (teď má asi 2,4kg), tak jsem zvědavá, jestli se trefí:)

Absolvovala jsem první natočení monitoru (na které jsem si neprozřetelně oblékla šaty, takže mi museli půjčit ručník na zakrytí spodní části těla:)), což B. ignorovala a celou dobu spala (i když jindy mám pocit, že je vzhůru téměř pořád). Jakmile mě sestřička odpojila od monitoru, B. začala řádit. Jak typické. Když od ní někdo očekává akci, naschvál nedělá nic, holka naše umanutá:)

úterý 21. srpna 2012

PŘÍRŮSTEK DO RODINY

Máme nový přírůstek do rodiny, ale Běla to ještě není. Nastěhovala se k nám Cecilka.



pátek 17. srpna 2012

MEDICIMBAL

Zkoušeli jsme, co všechno se dá ukrýt pod tričkem. Nejlíp dopadl medicimbal.

POSLEDNÍ MĚSÍC

Začínám 36. týden, což znamená, že máme před sebou oficiálně už jen měsíc (a kdoví, jestli ne ještě míň kvůli Bělinčiným rozmarům) klidu a chvil jen ve dvou. A pak už nic nebude jako dřív, z čehož na mě padá trochu předporodní tíseň...

Ale připadá mi komická představa, že brzo už třeba v noci přijdu vzbudit M., že jedeme do porodnice:) Nebo že než projde smetana ke šlehání v lednici, bude B. možná na světě:)

A mám tu M. pochválit, že zvládl "úvaz s klokaní kapsou" s šátkem. Místo B. byl prozatím použit polštář:)

středa 8. srpna 2012

LEMŘIČKA

Včera byl se mnou na kontrole i M., dr. nás docela vystrašil řečma o nedonošeňátkách a tom, jak bychom za ní museli jezdit do Zlína a opět mi kladl na srdce, ať ležím ještě ty 3 týdny. Posledních pár dní mi to i jde, neb mi přes ty vedra asi začali poslové. Chybí mi kuchařské experimenty, sotva mě vaření začalo bavit, tak u toho nevydržím stát víc jak hodinu...

Bělinka má asi 2kg (34.týden) a ukazoval nám, jak je tam stočená jako hádě (s hlavičkou teda tak nízko, že jí na ní musím snad sedět!).

K železu na anémii jsem dostala ještě antibiotika na zánět.

Taky jsem minulý týden byla na prohlídce porodního sálu a novorozeneckého oddělení. Měli tam zrovna poloprázdno, což působilo hrozně poklidně a idylicky a ukázali nám dvě čerstvě narozená miminka, jednu velikou s buclatýma škraňkama a druhou drobečka jako bude Bělinka:)
Poseděla jsem si na porodní stoličce, paní P. (porodní asistentka) byla moc milá a i když alternativnějším porodům moc neholduje, myslím, že to bude fajn, pokud by měla službu zrovna ona. A vůbec mě nemocniční prostředí neděsí, docela se těším:)

Jo, taška do porodnice je skoro sbalená. A v pátek nastupuju na mateřskou.



úterý 7. srpna 2012

KEFÍROVÝ DORT

Podle tohoto receptu  (nebo taky viz alberťácký časopis 8/2012), ale bez cukru (nahrazen 2 lžícemi medu) a s dědovými ostružinami. Nejen, že krásně vypadal, ale všem i moc chutnal. Jen bych příště použila na piškotový základ radši sušenky.


pondělí 6. srpna 2012

MŇÁGA V KVĚTNÉ

M. mě vzal na koncert Mňágy a Markéty Irglové - nejlepší zážitek za poslední dobu! Pod širým nebem jsme tam seděli na lavičce, na břiše jsem měla položenou krabičku s koláčky k zakousnutí a vychutnávali jsme atmosféru místa i obou koncertů (každý měl úplně jinou a bylo to skvělé!). A hlavně mi prospěla změna prostředí.
Bělince hráli na míru "Zkouším se prokopat ven":)




středa 1. srpna 2012

ZDRAVÁ STRAVA

Hrozně mě těší letošní úroda. To, že máme domácí věci a jíme zdravě. Sami dva se sice můžeme chlubit jen rajčátky a mrkví, ale dalšími plodinami, vajíčky a občas masem nás zásobuje milé příbuzenstvo. Tak zpracováváme jablka a cukety na sto způsobů, pijeme domácí ostružinové a meruňkové šťávy, zkoušíme nové dezerty a je to moc fajn. Jen by to občas chtělo víc místa v lednici:)



A teď bytem voní jablečný koláč a čerstvě vyprané miminí oblečky, připadám si jako v ráji... :)

úterý 31. července 2012

33.TT

Nález se nezhoršil, hurá! Mám dál ležet, ještě měsíc. Tak jsem přikývla a pomlčela o svém současném poloklidovém režimu, kdy pokud se cítím dobře, dělám, co potřebuju. Samozřejmě jen lehce v rámci možností, tělo si samo řekne, tak i hodně odpočívám, to zase jo. 

Musím říct, že je to teda dost náročné na psychiku, cítit se pořád na někom závislá, pořád někoho žádat, aby mě někam zavezl, pomohl mi s těžšími věcmi nebo činnostmi, co dělat nemůžu - nebo se smiřovat s tím, že ten den to a to prostě nebude...

B. je podle měření o týden menší a váží teď asi 1800g, tak snad zůstane drobnější a nevyklube se z ní nakonec čtyřkilový macek:) Avšak velikost břicha tomu moc nenasvědčuje. Paní v lékárně se na mě usmívala, že "už to mám za pár" (tak jsem ji v tom nechala a neuváděla na pravou míru, že ještě dva !!! měsíce), A. mamka prý takhle vypadala někdy před porodem a tak podobně:)

Mám 11kg nahoře a břicho už dost překáží - zohnout se, obout si boty, oholit nohy nebo si ostříhat nehty na nohách se stává docela husarským kouskem:)