Nález se nezhoršil, hurá! Mám dál ležet, ještě měsíc. Tak jsem přikývla a pomlčela o svém současném poloklidovém režimu, kdy pokud se cítím dobře, dělám, co potřebuju. Samozřejmě jen lehce v rámci možností, tělo si samo řekne, tak i hodně odpočívám, to zase jo.
Musím říct, že je to teda dost náročné na psychiku, cítit se pořád na někom závislá, pořád někoho žádat, aby mě někam zavezl, pomohl mi s těžšími věcmi nebo činnostmi, co dělat nemůžu - nebo se smiřovat s tím, že ten den to a to prostě nebude...
B. je podle měření o týden menší a váží teď asi 1800g, tak snad zůstane drobnější a nevyklube se z ní nakonec čtyřkilový macek:) Avšak velikost břicha tomu moc nenasvědčuje. Paní v lékárně se na mě usmívala, že "už to mám za pár" (tak jsem ji v tom nechala a neuváděla na pravou míru, že ještě dva !!! měsíce), A. mamka prý takhle vypadala někdy před porodem a tak podobně:)
Mám 11kg nahoře a břicho už dost překáží - zohnout se, obout si boty, oholit nohy nebo si ostříhat nehty na nohách se stává docela husarským kouskem:)
Žádné komentáře:
Okomentovat