B. jsme s sebou odmalinka brali na preventivní prohlídky, aby viděla, jak to u zubaře chodí a že není třeba mít strach, ale sama ukázat zoubky odmítala (ani zdálky). Nechali jsme tomu volný průběh, nemělo by smysl ji s pláčem nutit, aby se pak zubaře bála až do dospělosti. Před pár měsíci jsem ji přehlásila k mladé paní zubařce, mé spolužačce z gymplu, která jí ukázala barevná zrcátka a ordinaci. Zoubky si ale prohlédnout nenechala a další pokus jsme o pár měsíců odložily.
Pár týdnů před akcí jsme si četly, povídaly, hrály divadlo se zubařskou tematikou a nejoblíbenější byla pohádka o princezně Anně, jak zbožňovala čištění zubů a návštěvy zubaře:) Sice B. se tam pořád nechtělo, ale nakonec to dopadlo nečekaně skvěle. Na zubařském křesle jsem ji vzala na klín, ona prostě jen otevřela pusu a za dvě minuty jsme byly venku z ordinace! Nicméně myslím, že za zdárný průběh spíš může fakt, že k tomu prostě časem sama dozrála než že by pomohl ten tyjátr kolem:)
Pár týdnů před akcí jsme si četly, povídaly, hrály divadlo se zubařskou tematikou a nejoblíbenější byla pohádka o princezně Anně, jak zbožňovala čištění zubů a návštěvy zubaře:) Sice B. se tam pořád nechtělo, ale nakonec to dopadlo nečekaně skvěle. Na zubařském křesle jsem ji vzala na klín, ona prostě jen otevřela pusu a za dvě minuty jsme byly venku z ordinace! Nicméně myslím, že za zdárný průběh spíš může fakt, že k tomu prostě časem sama dozrála než že by pomohl ten tyjátr kolem:)