čtvrtek 27. září 2012

BONBÓN

Dostala jsem od M. bonbón se srdíčkem, takový ten cucací. Po chvíli plivu a nadávám, proč do toho dávají kameny. Načež přicházím na to, že mi chybí kus zubu.
Fajn, že dnes nerodím a mám čas skočit k zubařce:)

VÍKEND K DOBRU

Dnes jsem se měla nastěhovat do porodnice. Ale protože bych ráda ještě dala Bělince čas, nakonec jsem se s dr. domluvila, že přijdu jen na křivku a pokud bude všechno v pořádku, budeme mít víkend k dobru a případně nastoupím až v pondělí.
Podle křivky i ultrazvuku se jí daří dobře (uf!), akorát jsem dost překvapená, jak se za tu dobu, co nikdo nedělal váhový odhad vykrmila, i když je to jen přibližné - 3500g (uf podruhé!).
A všechno šlo úplně bez problémů, je to prý moje rozhodnutí a nemůžou mě nutit, nikdo nebyl nepříjemný, no prostě jsem nadšená, to jsem fakt nečekala!:)

úterý 25. září 2012

TANEČNÍCI

Protože B. pořád setrvává uvnitř, vyrobila jsem pro ni další závěsný Montessori mobil, známý jako "the Dancers mobile". A tak jsem ráda, Bělinko, že díky tvému vyčkávání stihnu udělat ještě tolik věcí.
Bohužel ve čtvrtek mám nastoupit do porodnice na oxytocinový zátěžový test a počítat s tím, že tam už zůstanu, ale věřím, že to do té doby s B. zvládneme bez něj!



neděle 23. září 2012

DO KOČÁRKU

V návaznosti na Munari závěsný mobil ze série Montessori kolotočů nad postýlku jsem vyrobila další, v primárních barvách pro miminka ve věku 5-8 týdnů. Ten bude mít B. na kočárku - a k němu jsem objevila stejnobarevný puntíkatý polštářek ještě po mně!



čtvrtek 20. září 2012

ZÍTRA?

Nerodím a mám takový pocit, že snad ani nikdy nebudu. Můžu klečet v hlíně a přes břicho sklízet bylinky, můžu chodit cvičit, tahat vysavač, vytírat na kolenou... ale B. není žádná cvičená opička a má asi svou představu o termínu:) Ten oficiální je zítra. Dnes mě babička s dědou vzali s sebou na nákupy, tak mám hroznou radost z nových ponožek a punčoch, neb to je z oblečení to jediné, co si teď můžu vzhledem ke změnám postavy koupit:)

Přibrala jsem 17kg a další kila už fakt nechci, tak snad brzo porodím a pak spoléhám na to, že nebudu mít čas tolik jíst a půjde to dolů. Nejnepříjemnější jsou teď bolesti pánve a kyčlí, večer to vždycky rozbolí natolik, že syčím bolestí a tahám za sebou nohy jako Žofré.

Vzhledem k prognózám jsem myslela, že touhle dobou už bude B. dávno na světě, že se narodí malinkatá a unosí všechny ty mini oblečky a ne že budu nakonec ještě přenášet obříka...

neděle 16. září 2012

pátek 14. září 2012

POŘÁD UVNITŘ

Ještě nerodím. Ač to jeden večer podle několika hodin v kuse poslíčků vypadalo, že pojedeme, nic z toho nebylo. Běluška se ještě nechává vykrmovat a kosti se připravují (bolí a chodím jako kachna). Nakonec je docela dobře, že to toho 12. nevyšlo, v porodnici prý zrovna bylo díky těm změnám tlaku 5 rodících! Doufám, že pak chytnu nějakou nerodící vlnu:) Tak jsem ještě stihla cvičení, rande s M. jako "zamlada", vyřídit resty, upéct a sníst spoustu dezertů a tak:)

pondělí 10. září 2012

V LESE

Nikdy bych nevěřila, že těsně před porodem se budu cítit tak skvěle, nejlíp za celé těhotenství! Vyrazili jsme s M. + J. na výlet do lesa a na rozhlednu, kde jsme před lety na začátcích našeho randění s M. hledali kešky:)


Na monitoru jsem už tentokrát byla v porodnici, naměřili mi tam slabé kontrakce, které jsem zrovna ani necítila. Vypadá to, že je všechno nachystané, teď prý jen počkat, až se to rozjede:)
Líbila by se nám středa, babičkám (vlastně budoucím prababičkám) k svátku a navíc B. by byla 12.9., M. by slavil 12.10. a já 12.11., což se nám zdá jako fajn plán:) Uvidíme, jestli B. souhlasí...

úterý 4. září 2012

SOCHY V ZAHRADĚ

Malé sochařsko-malířské symposium se soškami ze skládky v zahradě:)



pondělí 3. září 2012

LEHCE HUDEBNÍ

Mamka tipuje B. narození na tento týden. Je teda fakt, že jeden večer jsem měla posly skoro v jednom kuse, ale bolí to jen trošku, nějaké prodýchávání, jak všude čtu, se nekoná. Hlavně si říkám, že bych nerada, kdyby mi praskla voda v obýváku na naši světlou pohovku nebo koberec:)

M. se těší, až bude Bělince povídat pohádku o "nenažrané mamince", kterak v noci chodila plenit lednici:)

A já se cítím plná energie (dobře, ačkoliv na mé pomalé chůzi to není znát:)) a nejlíp za celé těhotenství. Jakmile padla všechna omezení, zapůsobilo to zázračně na "tělo i ducha" a začala jsem si to hrozně užívat:) Takže sem dávám jednu takovou pozitivní skladbu (Ludovico Einaudi, který mě provází celým těhotenstvím skoro od začátku).


A ještě jednu nejoblíbenější od něj.


sobota 1. září 2012

O ŠESTINEDĚLÍ

Jsem člověk milující tradice. A narazila jsem na článek o "nošení do kouta", což mě nadchlo natolik, že jsem ho vytiskla a podstrčila lidem v mém okolí a podělím se o něj i tady. Protože ano, představa návštěv v prvních týdnech mě docela děsí.


 NOSME DO KOUTA aneb VÍCE RESPEKTU K ŠESTINEDĚLÍ

Těhotenství i samotný porod provázelo množství zvyků. Nejrozšířenějším byla izolace ženy a dítěte v období šestinedělí, aby je nikdo "neuřkl". Proto se v domácnostech vytvářel tzv. "kout", ve kterém stála postel obklopená koutní plachtou pro soukromí matky i dítěte. Tato tradice má své logické opodstatnění, vždyť právě v období šestinedělí byla matka s nemluvnětem nejnáchylnější k onemocnění. Kout zajišťoval částečnou karanténu a bránil infekci. Pro matku se do "kouta" používalo i zvláštní nádobí, tzv. "koutní hrnce", ve kterých se podávala nejčastěji silná slepičí polévka. Přítelkyně zpravidla přinášely ženě do kouta i další potraviny: drůbež, pečivo, vejce, nesměla chybět kořalka. 

Bohužel mnoho lidí si myslí, že šestinedělí je jakási folklórní záležitost spojená s vyšívanými plachtami a kameninovým hrncem na slepičí polévku. Nevědí, že šestinedělí by mělo být obdobím "hájení", kdy žena nemusí nic než pečovat o novorozence a sžívat se s ním. Ono to totiž samo o sobě úplně stačí.

 Tedy:
 1. Uvařme dobré nenadýmavé jídlo a donesme kamarádce / sousedce / příbuzné, která má krátce po porodu. Pár krabiček s obědem se bude hodit víc než dárek v podobě dvacátého třetího chrastítka. Jídlo předejme ve dveřích a zmizněme - šestinedělí má být obdobím soukromí.

 2. K šestinedělkám choďme na návštěvu jen na výslovné pozvání. Není nic horšího než muset návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a skákat kolem ní, zatímco by čerstvá maminka radši spala. Dobré nenadýmavé jídlo samozřejmě v kastrolku s sebou!

 3. Krátká návštěva je dobrá návštěva. Kdo sedí u šestinedělky a čeká, až se mimino probudí, je zavrženíhodný buran. Po dvaceti minutách pryč!

 4. Návštěva udělující nevyžádané rady ("máš ho málo oblečenýho") a kladoucí netaktní dotazy ("nekojíš nějak dlouho?") zasluhuje zastřelit. Obdobně návštěva, která přivede s sebou ječící batole nebo pobíhajícího předškoláka. V šestinedělí jedno dítě, to vlastní, úplně stačí.

 5. Vezměme starší děti novopečené maminky na procházku nebo na hřiště. Hodí to hnedle dvě hodiny spánku nebo nerušeného mazlení s miminkem bez žárlících sourozenců za zády. Rodiče možná ocení i hosta, který se chopí žehličky či smetáku (raději se předem ujistěme, že to nebude považováno za vlezlé). A možná by návštěvě rádi svěřili i kočárek s novorozencem.