neděle 9. března 2014

VYCHOVÁVÁME DĚTI A ROSTEME S NIMI

Odjakživa mě bavilo číst knihy o výchově a přečetla jsem jich nemálo, ale nikdy jsem nenarazila na podobnou jako je Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldort.

Tahle představuje úplně jiný pohled na přístup k dětem než ostatní knížky. Takový, který se nesnaží s dětmi manipulovat, aby dělaly věci tak, jak chceme my, ale místo toho jim nechává prostor jít v životě vlastní cestou s tím, že ať se děje cokoliv, jsou bezpodmínečně milovány. Neznamená to ovšem, že si můžou dělat úplně co chtějí, jak se může zdát. Naomi Aldort vychází z toho, že děti zrcadlí naše postoje, a proto je v první řadě třeba PRACOVAT NA SOBĚ a popisuje, jak se zbavit nefunkčních vzorců chování.
Je to pohled, se kterým víceméně souzním a který zapadá do našeho smýšlení, ale zároveň vidím, jak je pro mě těžké vystoupit ze zažitých stereotypů, obzvlášť když jsem unavená nebo prostě nemám náladu. Ale někdy to jde a pak si v duchu položím otázku: "A proč mi to vlastně vadí?" a zjistím, že můžu reagovat i jinak, k větší spokojenosti nás obou. A jsem moc ráda, že s M. smýšlíme podobně a můžeme se navzájem podporovat.

Pokud by si měl člověk přečíst jen jedinou knížku o výchově, doporučila bych právě tuhle.

zdroj

A oblíbený citát z úvodní stránky:

"Kýmkoliv budeš, nic mě nezklame, 
nemám žádné představy o tom,
jaký bys měl být či co bys měl dělat.
Netoužím po žádných představách 
o tobě, chci tě pouze poznávat.
Nikdy mě nemůžeš zklamat." 

(Mary Haskell)

11 komentářů:

  1. Tak tuhle knizku mam stazenou v PC, ale jeste jsem se k ni nedostala. ALe uz je to nekolikata doporucujici recenze, tak uz ji taky musim prelouskat. DIky Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Je to už nějaká doba, co jsem tuhle knihu četla, ale vybavuju si, že mě úplně nenadchla, protože víc než inspiraci (ačkoli tu taky) ve mě vzbuzovala pocity viny z toho, co všechno dělám, říkám a myslím špatně a jak tím ubližuju všem okolo i sobě. Na mě to bylo už trochu moc. Víc se mi líbilo Respektovat a být respektován. (Což mi připomíná, že bych si to měla znovu přečíst, protože jsem toho už spoustu zapomněla.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě zase tahle zvítězila nad RaBR tím, že je taková volnomyšlenkářská - teda líbí se mi ten ideál, ale na druhou stranu vždycky přemýšlím, jak by paní Aldortová řešila třeba to, že má B. u nosu nudli a tvrdí, že smrkat nechce nebo se nechce oblíkat ven a neumím si představit, že bych ji nechala, ať je po jejím...

      Vymazat
    2. Jo, to oproštění se od zažitých stereotypů, co jak musí a nesmí být, je přínosné, ale jsou situace (viz ta nudle), kdy bych se s tímhle přístupem zbláznila. Takže se radši smířím s tím, že hold někdy budu ta špatná autoritativní matka, ale zase věci budou fungovat tak, jak mají a já budu v klidu. Asi žádnou knihu o výchově nejde brát doslova (což by podle mě měli autoři zdůrazňovat) a nepřekopávat kvůli ní od základu celý svůj život-spíš se snažit do něj organicky některé její myšlenky včlenit.
      Mimochodem, jak jsi docílila toho, že B. umí smrkat? My s tím pořád bojujeme :)

      Vymazat
    3. Já bych některé situace ráda řešila jinak, ale lepší řešení mě nenapadá, tak prostě nudli chtě nechtě utřu:) S tím smrkáním to je jen řečnický obrat, smrkat neumí - vysát/utřít nos označujeme jako smrkání, tak promiň za zmatení:)

      Vymazat
    4. Dodo smrká od 17.ti měsíců a naučila jsem ho to názorně. Jednoduše jsem smrkla bez kapesníku. Natolik ho to pobavilo, že to zkoušel a do druhého dne to uměl.

      Vymazat
  3. Naomi bude mít teď v ČR přednášky :)
    http://www.naomialdort.cz
    jinak já mám ještě hodně ráda knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Znáte? Doporučuji. Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za připomenutí, právě jsme se přihlásili na Konferenci aktivního rodičovství, kde bude přednášet:) Tu knížku jsem myslím četla, ale asi mě tolik neoslovila, neb si z ní moc nepamatuju, ale přesto díky!

      Vymazat
  4. aldortova by se rozhodla podle toho, zda odsavani povazuje za dulezite z hlediska bezpeci ditete. pokud ano, odsala by, pak by decko vzala do naruce, potvrdila jeho pocity a povzbudila ho. Je to pro ni trida situaci typu "musim decko nasilne strhnout protoze bezi do silnice za kockou", kdy nejdriv resi bezpecnost, pak se decku pomuze vyrovnat s pocity.
    Ale mozna by neodsavala, protoze u spousty veci je radikalni (at decko chodi klidne bose kdyz chce, atd...). To uz je ale jeji osobni zivotni nazor, nikoliv obecna metoda vychovy, tj. rika ze to at si kazdy dela jak chce (co vsechno povazuje za nutne ohledne bezpeci ditete). Podstatne pro ni je neznasilnovat decko treba kvuli nasemu pohodli nebo co by tomu rekli lidi atd.
    (Tyto informace mam z nahravek webovych seminaru, daji se koupit na www.naomialdort.cz tusim a prisly mi prinosne)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky za podnětný komentář a tip na nahrávky, podívám se na to.

      Vymazat
  5. Zrovna jsem o tom dneska psala u sebe - jen se mi nějak záhadně vše propojuje, jsem člověk středních cest, takže nějak stírám rozdíly a nevím, jestli to není ke škodě...

    OdpovědětVymazat