pondělí 24. března 2014

MATOUŠ

Včera se nám narodil chlapeček Matouš. Znamená to "dar Boží" a už jen způsob, jak poklidně přišel na svět je dar. Nevěřila bych, že mi potrat bude připadat hezkej.

Od začátku jsme se rozhodli s pokorou přijmout těhotenství, ať už bude probíhat jakkoliv a stejně tak jsme teď přijali jeho konec.

Jsem plná dojmů a ne všechno se hodí na blog, takže co se týká podrobností, asi zůstanu u těchto pár slov a vět (jinak ráda budu sdílet víc, ale raději jiným způsobem). Intuice. Naslouchání svému tělu. Prostor být i v nemocnici téměř nerušeně sama se sebou. Úžas nad tím, jak to všechno dohromady funguje, že ani revize nebyla potřeba a mohla jsem domů už 18 hodin po přijetí.

Bělinka je úžasná. Před spaním jsme si povídaly, že miminko už v bříšku není, vysvětlovala jsem jí, že i takhle je to v pořádku a ona hrozně dlouho s otevřenýma očima hleděla do tmy a přemýšlela. A bylo to, jako by v tu chvíli byl celý vesmír s námi.

15 komentářů:

  1. Ahoj Edus, teď ani nevím, co napsat, snad jen drž se a myslíme na vás s Pájou.

    OdpovědětVymazat
  2. Vaše poslední dva příspěvky mě velmi zasáhly. Pravidelně Váš blog sleduji (máme toho spoustu společného). Ztráta miminka nás taky potkala. Cítila jsem to podobně, vy jste to krásně napsali. Člověk najednou přemýšlí jinak. A i když si myslí, že by něco takového nepřežil, najednou to prostě přijme, že to tak mělo být... Zvláštní. Já jsem docela krátce nato otěhotněla znovu a miminko moc bojovalo o život a já s ním. Tentokrát to vyšlo, tak ať je to u Vás stejné... L.

    OdpovědětVymazat
  3. "Jednoho dne se probudila a byla tónem. Krásným, čistým, vysokým cis. Zněla a nesla se krajinou. Chvěla se určitou frekvencí a to bylo vlastně všechno. Ale to není málo. Stačí být jedinou notou k oslavě Boží..."J. Ungerová

    Na tenhle citát jsem si vzpomněla když jsem četla váš minulý příspěvek.Ať je vše tak, jak má být...

    OdpovědětVymazat
  4. Milá... od včerejška přemýšlím, co napsat a jestli něco. V těhotenství jsem docela často přemýšlela o tom, jak bych se zachovala, kdyby miminko bylo povoláno dřív (mimochodem jste asi jediní v mým okolí, koho znám, pro koho by taky nebyl výsledek gen. testů relevantní, proto se stejně jako my rozhodli testy nepodstoupit). A nevím. Jen jsem doufala, že bych se zachovala a přijala to stejně jako vy. Jste moc stateční. Myslím na vás. Máte tam nahoře (i když to asi není nahoře :-) ) úžasnýho přímluvce. Držte se!

    OdpovědětVymazat
  5. držte se..Myslím na vás..

    OdpovědětVymazat
  6. Milá E a milý M, váš blog sleduji již pár týdnů a přesto, že jsem doposud nepřečetla všechny články, což mám v plánu, z toho, co jsem četla musím říct, že se mi zde velmi líbí. Líbí se mi váš přístup k životu, k výchově, jednoduše mi jsou vaše názory blízké a jsou pro mne inspirací.
    A k odchodu miminka: kdybych mohla, tak vás obejmu, (ono to totiž mnohdy úplně stačí). Jelikož však nemůžu, posílám virtuální podporu.
    Příroda ví, co dělá a jak psal M, zkušenosti nás posouvají dál...

    Ať se zadaří a Bělinka bude moct sourozenci ukazovat svět skrze bezpodmínečnou lásku, pro děti tak typickou.:-)

    Verča

    OdpovědětVymazat
  7. Nevím co napsat, ale ráda bych vám vyjádřila podporu. Vaše slova ve mně zanechala směs smutku, dojetí i naděje. Přeji vám, ať u vás převládá hlavně ta naděje a vaše víra vám pomáhá...
    L.

    OdpovědětVymazat
  8. mila e. vim, ze se da citit velka bolest, zmatek a ohromny klid a jasnost najednou.
    nekdy mi prijde, ze cim tezsimi vecmi si clovek prochazi, tim vice `svetla-sily`mu prichazi, otevre-li se tomu.. libi se mi tve prijeti.. zustan dal otevrena..
    preju ti lasku i cas, ty hoji nejlepe..
    a posilam ti alespon virtualne rozkvetle kvitky merunek a sakur ze zahrady..
    jsou prekrasne jako tva slova, tvuj postoj
    at je ti dobre
    demantykapradi

    OdpovědětVymazat
  9. Edo, těšili jsme se na miminko s tebou, teď jsme s tebou smutní,ale jak píšete, i tak je to dobře.
    Modlíme se za Vás
    Haňa

    OdpovědětVymazat
  10. Edusko, moc me to mrzi :( ale vy tri to zvladnete a vsechno prekonate ! hugs&kisses
    H.

    OdpovědětVymazat
  11. Oba příspěvky o Matoušovi jsem četla víceméně okamžitě po uvěřejnění přes telefon ... u toho prvního venku pršelo a já plakala stejně jako nebe ... ale nedostala jsem se od té doby k počítači, kde se píše líp ...
    I když není mnoho co říci (částečně i proto, že vše už napsali komentátoři přede mnou), chtěla bych poslat alespoň pomyslnou virtuální podporu ... ... ...

    OdpovědětVymazat
  12. Laska nekonci, iba dostava inu podobu.

    OdpovědětVymazat
  13. Veliká bolest, veliká láska...je krásné, že jste děťátko od začátku přijímali se vším všudy, že jste jej přijali i s touto zkušeností, kterou vám přineslo a jejíž smysl, poselství možná zatím není známý, Neznáme se a přesto bych chtěla obejmout pohladit, již třeba jen proto, že tři naše děti se rozhodly také takto brzy odejít. Naučily mne ale mnohé a byla to jedna z největších škol mého života zatím a vlastně jsem za ni velmi vděčná! A já vím, že už navždycky jsem jejich máma a budu je milovat a to mi nikdo nikdy vzít nemůže, stejně jako vy jste a vždy budete Matoušovi milující rodiče ♥♥♥

    OdpovědětVymazat