úterý 13. října 2015

LAZARET

Předminulý týden jsem strávila prakticky nepřetržitou péčí o obě nemocné holčičky. Pláč bolestí ucha, několikadenní 39-40°C horečky. Poprvé jsem srážela teplotu léky a ani ty moc nefungovaly, v noci jsem spíš nespala než spala a pořád je hlídala. Ten pohled na naprosto schvácené děti. Hořící a plačící Z. jsem nosila od rána do noci, B. jsem se pak - až jí otrnulo - snažila udržet v posteli (za celý svůj život nestrávila tolik času u pohádek na pc jako za ten týden). Byla jsem špatná z toho, že zanedbávám tu druhou nemocnou, která mě zrovna potřebuje o malinko míň a že já jako člověk momentálně prakticky neexistuju. Ponorka jak blázen, všude nepořádek. 
Jak to proboha dělají ti, co mají víc než dvě děti?!

4 komentáře:

  1. Musím řict, že my se v tom plácáme už delší chvíli a zachránilo mě kreslení, úsměv na tvaři a pokus o neutuchající důvěru, že oba kluci to chápou a až bude líp tak si to vynahradíme.
    Třeba Eli dneska vstal a kouká na usopléné mimčo a prohlásí: Fáňa má rýmu. Pohladí ho a přitulí se k němu. A to mi dává dobrý pocit, že to prostě zvládneme! Musíme... Nic jiného nám nezbývá.

    OdpovědětVymazat
  2. To jste si teda užili... Soucítím s tebou, my marodíme zrovna teď. Ne teda tak hrozně, opravdu nemocný je jen Bertík a špatně mu bylo jenom pár dnů. Jenže teď přichází ta blbá fáze, kdy by ještě neměl chodit ven, ale doma se už nudí. V rámci snahy o přežití taky rezignuju na svoje výchovné zásady a nechávám ho dělat všechno možné...

    OdpovědětVymazat
  3. to znie strasidelne. nech sa skoro obe holcicky vyzdraveju. drzte sa.

    OdpovědětVymazat