úterý 17. dubna 2012

18.TT

Klokáně už se hýbe tak, že to jde cítit i v dlani přes břicho! A když si chce sáhnout M., dítě dělá mrtvého brouka:) Tak mu (nebo spíš jí? tušíme správně holčičku?) aspoň povídá, co jsme ten den dělali, občas přihodí nějaké moudro, já jsem spíš na komunikaci zpěvem:) Včera teda jsem i nahlas četla, Tajemství ostrova za prkennou ohradou, ačkoliv nádhera téhle knihy je hlavně v těch ilustracích, které mrně zatím vidět nemůže, ale což:)

Neustále něco jím a mám chuť snad na všechno. Nejvíc letí cokoliv sladkého v jakémkoliv množství. Dřív jsem třeba cukroví skoro nejedla a včera na vernisáži jsem zhltla tři věnečky jako nic a to jsem se musela krotit, abych kolem toho stolu pořád nebrousila!

Docela na houby je teď spaní. V noci vstávám minimálně dvakrát na záchod a většinou mi pak trvá tak hodinu, než zase usnu. I přes špunty do uší mi vadí, jak M. nahlas dýchá a jsem na něj dost nevrlá. Takže to pak doháním dopoledním spánkem. Ale snažím se k tomu přistupovat pozitivně a říkám si, že je to přece proto, že mám v břiše miminko, tak musím mít radost i z těch neduhů:)

1 komentář: