JE TAM

Cestou k doktorovi jsme v autě poslouchali cd Lucie, pocity smíšené, těšení a obavy, jestli je všechno v pořádku.

Byla tam moc milá sestřička, sepsaly jsme anamnézu a doktor mi udělal ultrazvuk. M. to celé absolvoval se mnou.
A spolu jsme poprvé viděli naše mrňátko a jak mu bije srdíčko.

V průběhu večera jsme obešli blízké příbuzenstvo a podělili se o tu novinu ukázáním fotky z UTZ, kterou mi doktor poslal na mail. A všichni měli radost. Babičce (které říkáme jménem a ne "babi") jsme museli slíbit, že jí nebudeme říkat prababička, budoucí kmotra miminka se ptala, jak často jsme to dělali, mamka s dědou to prý dávno tušili (snad ještě než jsme počali) a prostě bylo veselo:)

Klokáně (zatím spíš připomínající krevetu:)) by teď mohlo vypadat nějak takhle.

https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRjUNMkhwhGkfzXpO5DvPe0ZmyZWGHElmjMkHLz8Wa5PBLTX0O0_PzKelPPePKXNfbXufscs5aVusbE7UJ_1OgqeH2wgZ9Ptxop7FSEZ-ybnI8Z11r2v42pEHUWvmF0lLOGpgCCqyHCpIp/s400/5+weeks.bmp