PORODNÍ

Půl 4 ráno. Budím se a je mi divně. Jsem unavená a doufám, že se dnes nic nechystá, moje porodní asistentka je zrovna na druhém konci republiky a navíc jsem přece chtěla rodit v noci.

4 ráno. Bělinka se probouzí a já ji v počátečních kontrakcích uspávám. Takové naše "rozloučení". Zojce kreslím do skicáku a ptám se jí, jestli jsou to poslíčci nebo opravdu rodím?

5 ráno. Volám PA. Uklízím kuchyň a uvědomuju si, že dnes už nás fakt bude o jednoho víc. Že včerejší procházka s B. k lesu, kdy mi povídala o kočičím parmazánu byla poslední jedináčkovská...

6 ráno. Budím M., že PA je na cestě a zanedlouho poté vlny dostávají ty správné grády. Ani v nejmenším nepochybuju, že jsem na správném místě a všechno je jak má být. Je to síla, ale úžasná.

Půl 7. M. s Bělinkou snídají a já si v koupelně zpívám porodní "áááá". Takové normální sobotní ráno:) 

30 minut před Zojčiným narozením přijíždí V., PA až na závěrečnou čtvrthodinku. Jsem hrozně ráda za tuhle ženskou sílu a podporu na konci.

8 ráno. V. přivádí Bělinku seznámit se s pár minut starou sestřičkou. A jsme čtyři. Nic nemůže být víc "správně". 

♥